Nezvedený syn – třetí díl z cyklu Vandrovali hudci

„Zas ten Jura…“

Životní osudy lidí vždycky poznamenala válka, a to v mnoha formách.
Verbováni, rabování,  chudoba, smutek a žal ze ztráty syna či otce.
Válka znamenala pro každou rodinu jen a jen  neštěstí.
Nejen v průběhu svého trvání, ale ještě i dlouho po skončení.

Příběh „Nezvedený syn“ nás zavede do rodiny, kde ani otec, ani syn sice na vojně nebo ve válce nejsou, ale přesto je jejich vztah válkou značně pošramocený.

Na první pohled rodina Svobodových není ničím zvláštní. To, že otec svého syna občas musí postavit do latě, přece není nic neobvyklého. Syn Jura je totiž již od narození trochu jiný než ostatní. Více než práce na poli ho zajímají vynálezy a inovace. Ne, že by měl zlé úmysly, ale jak to bývá, často jeho nápady dopadají špatně. Jaké sebevědomí ovšem může mít chlapec, který od malička slýchá jen nadávky, a ať udělá, co udělá, nic jeho otci není dost dobré?!

Otec, Josef Svoboda, je praktický člověk, který je přesným obrazem své doby. Grunt zdědil po předčasně zemřelém otci již jako dítě a starost o hospodářství  je jeho životním posláním – není čas ani prostor na nějaké Jurovy hlouposti. To, jak se Jura staví k práci a jak je nešikovný, je pro něj velkým zklamáním, a dává to denně najevo. Matka všemu jen mlčky přihlíží, chce mít pod střechou klid. Jejím největším přáním je, aby otec se synem k sobě našli cestu a udobřili se. Podaří se jim to?